CARENÇY.
Překrásná Francie,
ti tebe pozdravují,
kdož vesele jdou v boj,
vesele na smrt!
Daleko národ, vlast!
Tam hoře vévodí!
Leč tvrdí vyhnanci
nezapomenou nikde!
Hrst... Málo... Dravý proud
Durynků krvavých
se valí na západ.
Však my je známe!
Tisíce dlouhých let
my viděli jich tvář,
tvář starých lišáků,
hamižných dravců!
Ach, my je známe již!
Po celé Evropě
od dávna jejich zříš
krvavou stopu...
43
V dým doutnajících měst
i starých kathedral
cynicky vykřikují
píseň Nibelungů...
Však zde, ó Francie,
my, děti sedláků,
poprvé slyšeli jsme
Rolandovu píseň!
A píseň mluví k nám
svým hlasem vášnivým
o slavné odvaze,
o kráse hrdinství!
A píseň mluví k nám
o kráse obětí,
o právu odboje,
o síle svobody!
Jdem zítra ráno v boj!
Den bude zářivý,
jak pohár vína šumný.
Ráno vítězů!
44
A že by z bitvy té,
jež zdrtí cizí val,
kdos z našich utíkal –
bohdá nebude!
A jestli někdo z nás
tam ležet zůstane,
spát bude tichým snem
v zemi hostinné...
Den bude zářivý,
jak pohár vína šumný.
To víno ohnivé a žádoucí!
To víno svobody!
45