Z klausury
Zvedám pohár. Druhu náš,
sedni za stůl. Vzpomínáš?
Zpíval život, lákal svět.
Nenechal nás lenivět.
Létali jsme pod mraky.
Putovali s tuláky.
Měl nás vítr tolik rád.
Musili jsme vandrovat.
Z města ven a k městu zas
jarní srdce táhlo nás.
Zvedám k slunci rudou číš.
Nepřipíjím. Pochopíš?
Pro to srdce uštvané
smím jen zřít, můj Tomane,
22
hořet, co jsme pívali.
Slyším bouř jen z povzdálí
a že život zpívá dál,
jak nám, svůdník, zpívával.
23