1938
Mám ostré sklo a nevidím. Mám děti a jsem sám.
Je přerván tok, jenž z dědů dob se do snů vléval nám.
A přece mě nese na vlnách loď – vrak – anebo vor.
Jsem bílý člověk nad hloubkou. Jsem Boha prázdný tvor.
Tam blízko hučí známý jez, zde v nitru tmí se sráz.
Ty na nebesích otče náš, ach, duše naše spas!
25