Dovnitř se nelze vrátit nad vchodem šklebí se maska(Na)
tisíc tam chlipných je očí před rampou bičem se práská(Na)
znesvěcujícím hmatem kdos po tajemství sáh(Na)
svědomí krčí se zbito a člověk se svíjí nah(Na)
já dryáčnictvím krve a navoněnými vzdechy(Na)
byl vyštván jako žhář z pod doutnající střechy(Na)
Jdu prázdnými ulicemi kal vzpomínek na nich lpí(Na)
nad šplouchající řekou a slyším město spí(Na)
za okny ozářenými přebdělé tuším hráče(Na)
jdu podél domu slepců a zdá se mi někdo tam pláče(Na)
a stoupám ve zvlhlý park(Na)
Ó kde jsem tak dlouho dlel(Na)
Zatím co dýchal jsem v dusnu strom za stromem rozpučel(Na)
My bělostně bílé květy my po tmě se rozvily samy(Na)
Proč jsi nás opustil pověz Proč nerozkvet jsi s námi(Na)
Proč trpěls v těžkém vzduchu kde jara neznají(Na)
Tak s výčitkou a steskem ty stromy dýchají(Na)
jako bych po celý život nikdy nebyl živ z jara(Na)
a náhle s vrcholku stromů zazní mi píseň stará(Na)
ta neuvěřitelná tajemná beze slov(Na)
z níž neznáme jednoho verše k níž hledáme tisíc strof(Na)
již každý z nás milionů chce chytit v nápěv nový(Na)
již každý chce pro sebe šeptat a panenskými slovy(Na)
Zde tedy je to všecko Co jsem kdy ozvěnou hrál(Na)
co musil jsem cítit zlosyn teď šašek a teď král(Na)
co v potupně prázdném chechtu se šklebilo ze zrcadla(Na)
co zarylo se mi v srdce kdykoli opona spadla(Na)
to všecko zde dýše a šeptá Já toužím pod květy(Na)
jen vsáhnout a vssát se do nich a zřím jen zakletý(Na)
bych na prázdno do vzduchu sahal jak tajemství kvete a roste(Na)
Nemáme pro ně slov A je to přec tak prosté(Na)