MEZI ČTENÍM ČESKÉ KRONIKY.

Josef Merhaut

Je minulost pláň šírá, nedohledná – a každý nechá otisk tam svých prací. Pláň pro všecky je nerozdílná, jedna, však každý se v ní jinou stopou ztrácí. Je po jednom poušť bez křoví a holá, kde večer je a stín jde rozvalinou, a když tam pak soud budoucnosti volá, ty hlasy někde v neurčitu hynou. A po druhém tam lesy čerstvě voní, v tlum balvanů polední slunce pere, že, když hlas věků budoucích hřmí do ní, zpět odpovědí volá echo steré... Ty stará kniho, psaná chvící rukou kdes v šeré jizbě za bouřlivých chvílí, já otvírám tě – a v skráň echa tlukou, z nich něco jásá a cos teskně kvílí. A něco praví: „Jdi – tu starou slávu slož do písní, ať upomínkou blaží!“ Však já si řekl: „Vzhůru, chlapče, hlavu – a v novém díle buď též jednou paží!“

Patří do shluku

zasmušilý, čarovábný, zimný, klenba, clona, táborský, šerý, bájný, arkáda, řasný

151. báseň z celkových 185

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V zemi, jež moře má, slunce a révu, ( H. Uden)
  2. NA KRAKOVCI (Jaroslav Vrchlický)
  3. NOC. (Irma Geisslová)
  4. UČITEL NÁRODŮ. (Ferdinand Tomek)
  5. SATANELA. (Jaroslav Vrchlický)
  6. V JARNÍ BOUŘI. (Ferdinand Tomek)
  7. None (Emanuel Miřiovský)
  8. Farář. (Emanuel z Čenkova)
  9. Žertva. (Eliška Krásnohorská)
  10. NA HRADĚ HUSI. (Otakar Mokrý)