UČITEL NÁRODŮ.

Ferdinand Tomek

Kam zrak se šine všude sníh a sníh(J5m) jím doly zbělely i vrchu témě(J5f) spí luh i hvozd je mrtvé ticho v nich(J5m) a na kost mrazem krutým ztvrdla země(J5f) Hle zástup jakýs v nevlídný ten čas(J5m) se ku hranicím země zvolna blíží(J5f) ten zástup valný jest však ani hlas(J5m) se z něho neozve než každý hříží(J5f) se v myšlenky své trudné Výš a výše(J5f) dav stoupá mužů starců dětí žen(J5m) a prudčeji vždy sever v tvář jim dýše(J5f) Teď stanul průvod jako přimražen(J5m) jsou na pomezí Slyš teď z nenadání(J5f) se z četných hrdel ozval mocný zpěv(J5m) pěl zástup mužů starců bílých skrání(J5f) i dětí stařen žen a jarých děv(J5m) a zní ta píseň stále mohutněji(J5f) až v sluch teď vítr nese slova její(J5f) Nic nevzali jsme s sebou po všem veta(J5f) jen bibli Kralickou Labyrint světa(J5f) Teď píseň dozněla O hrozná chvíle(J5f) kdy blízko s milou vlastí rozloučení(J5f) že hroznější ni chvíle smrti není(J5f) Tu stařec vetchý hlavu k prsům chýle(J5f) slz proudy roní z očí vyhaslých(J5m) jež zapadají vnučce v zlaté vlasy(J5f) tam mladý muž je bez slzy a tich(J5m) však s tváří bolem zrůzněnou se v krásy(J5f) své vlasti vpíjí zrakem naposledy(J5f) co mladé ženy obličej se bledý(J5f) naň v slzách upírá ten svírá pěst(J5m) a vraští čelo v hněvu spravedlivém(J5f) co jiný v bolu svrchovaně tklivém(J5f) zem líbá studenou A hle tu jest(J5m) muž tváře velebné jenž vůdcem davu(J5f) se býti zdá ten mírně nazad hlavu(J5f) teď nachýlil zrak upřel k nebes báni(J5f) a ruce vztáhl jako k požehnání(J5f) Toť velký Amos biskup poslední(J5m) těch Bratří uštvaných a zchudlých kteří(J5f) svým dětsky čistým srdcem pevně věří(J5f) že po krátké se noci rozední(J5m) O lásky té Hle nejlepšího syna(J5f) vlast vyhání však on jí neproklíná(J5f) než žehná jí svou ruku na něj podlý(J5f) vrah vztahuje a on se za něj modlí(J5f) A přešly věky Jařmo s šíje svojí(J5f) a s ducha lidstvo střáslo okovy(J5m) Čech jako ze žuly stál v těžkém boji(J5f) a neustoupil o krok sokovi(J5m) bylť přesvědčen že není dokonáno(J5f) že po dlouhé zas noci svitne ráno(J5f) A ráno zasvitlo Zas teple smál(J5m) se ovál slunka na vlast zuboženou(J5f) kde chmury ještě zbyly pryč se ženou(J5f) až poslední z nich ztratila se v dál(J5m) Vrah jásal darmo Třebas pošlapán(J5m) a dosud z četných krváceje ran(J5m) vstal národ z hrobu ve mdlobách kam pouze(J5f) jej uložili v nedočkavé touze(J5f) a s hrůzou viděl vrah že dosud živ(J5m) A ptáte se kdo vykonal ten div(J5m) Toť dílo knihy naší spasitelky(J5f) a školy jak ji stvořil Amos velký(J5f) Ten chudý Amos psanec vyděděný(J5f) jenž neměl ani kam by sklonil hlavu(J5f) dal světu poklad nehynoucí ceny(J5f) a v cizině své vlasti šířil slávu(J5f) Ten Amos štvaný bědné vlasti syn(J5m) jenž před slídiči v temný hvozdů klín(J5m) se ukrýval byl hvězdou zvláštní krásy(J5f) či spíše zářným sluncem prostřed léta(J5f) jež od tří věků po naše až časy(J5f) zrak poutá všeho vzdělaného světa(J5f) O duchu velký jak Tě oslaviti(J5f) Luh širý kolem nemá toho kvítí(J5f) a nemají ho nejpestřejší stráně(J5f) ni koberce všech sadů barvité(J5m) jež zasluhovalo by pocty té(J5m) by zdobilo Tvé nesmrtelné skráně(J5f) řeč naše byť i zněla jako kov(J5m) přec nemá tolik silných zvučných slov(J5m) by na velebný hymnus vystačila(J5f) jenž důstojně by opěvoval Tebe(J5f) Je příliš nepatrná lidská síla(J5f) zde pomoci by mohlo pouze nebe(J5f) jen chorál hromu blesku jasný svit(J5m) by mohl Tebe vhodně oslavit(J5m) Jsme malí tak a Tys tak obrovitý(J5f) s důvěrou přec k Tobě blížíme se(J5f) z nás každý vstříc Ti celé srdce nese(J5f) jež vroucími je naplněno city(J5f) vždyť Ty tak velký byls až dojímavě(J5f) vždy skromný při své svrchované slávě(J5f) Nuž veleduchu shlédni v duši naši(J5f) již plní svatý nevylhaný cit(J5m) a skloněn k zemi nad niž neznals dražší(J5f) hold přijmi jejž Ti vzdává vděčný lid(J5m)

Patří do shluku

zasmušilý, čarovábný, zimný, klenba, clona, táborský, šerý, bájný, arkáda, řasný

71. báseň z celkových 185

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z hor. (Herma Pilbauerová)
  2. MONTE BIGNONE. ( H. Uden)
  3. KROV. (Josef Václav Sládek)
  4. NA KRAKOVCI (Jaroslav Vrchlický)
  5. Vy zadumané, žluté rozvaliny, (Otakar Mokrý)
  6. SATANELA. (Jaroslav Vrchlický)
  7. „PŮLNOČNÍ“ NA KARLŠTElNĚ. (Karel Václav Rais)
  8. Rozdrcený dub. (Eliška Krásnohorská)
  9. None (Emanuel Miřiovský)
  10. RODNÉMU JIHU. (Otakar Mokrý)