DEN LHOSTEJNÝ.

František Taufer

Les rozechvěl se nejčistějším chorem a dýchal teplou vůní kadidlovou. To léto čekalo již za obzorem, a kosy na lukách se rozzvučely písní věčně novou. Však duše naše teplo slunce bez radosti přijímaly, den země lhostejně šel kolem jejich dveří, i větry marně zpívaly a tiše kolem vály – – – Netečně zraky naše spočinuly na bratrské zvěři. I rány vlastní byly lhostejny, ač prudce zabolely, když padlo na ně slunce zlaté světlo. Den lhostejný šel – – – A lhostejně cos duše chtěly, a nevěděly co. Jen tušily: to nevzroste, to nikdy nerozkvetlo. Den lhostejný – – – Přátelsky k duším nemluvila mýtina vůní nahořklou, les vůní kadidlovou. A duše pocítivše náhle marnost života a marnost všeho díla, klesaly stížené únavou cest a neznámou, těžkou mdlobou – – –

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

871. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PROCHÁZKA. (Richard Weiner)
  2. UMŘELA LUNA. (Růžena Jesenská)
  3. PODZIM HRŮZY. (František Taufer)
  4. II. Rozklad. (Jiří Karásek)
  5. SLOKY. (Antonín Sova)
  6. LETNÍ VEČER DOMA. (Josef Rosenzweig-Moir)
  7. POZDRAVUJEME JARO! (Otokar Březina)
  8. NEVÁHEJ! (Josef Lukavský)
  9. Bouquety podzimní. (Otto Gulon)
  10. DĚTI ODVAHY. (Antonín Sova)