Zář na horách

Zář na horách
Zář na horách! Zář na horách! Slyš jásavý křik dole, jak v tisícerých ozvěnách, o skály bije holé! Zář na horách! Ó, vizte jen, jak horské štíty hoří!... Och, konečně přec nový den z mlh věčnosti se noří. Och, konečně přec vstává den, o kterém lidstvo snilo a ve kterém svůj dávný sen, své touhy zrcadlilo... – – – – – – – – – – – – – – A všechno chce mít jistotu a vzhůru všechno spěje... Však náhle konec jásotu – co na horách se děje? To nového dne nebyl nach, jímž hory zrůžověly: to pouze stráže na horách svůj ohníček tam měly. 35 To pouze stráže na horách, by nechvěly se mrazem. – Hle, chvíli jen plál oheň v tmách, pak tma zas padla na zem. A v smutku z hor se vrací zpět, kdož v horách jásat chtěli... A dál svou cestou spěje svět zas zamlklý a stmělý. A znovu ticho v údolí a dále noc se plíží. – Och, zklamání vždy zabolí a myšlenek let tíží... – – – – – – – – – – – – – – A znovu lidstvo sní svůj sen a čeká, čeká v touze... Och, přijde den, och přijde den – či fantómem je pouze?... 36