RÁNO

Antonín Macek

Své verše psal jsem ještě polo ve snu za mlhavého rána, kdy daleko bylo slunce, vše bylo měkké a šedé a ztrácelo se v nekonečnu. Tu bolest sevřela srdce moje a řekl jsem si: Nač psáti verše; jsou jako květiny, jež zvadnou a jsou pohozeny; tu bolest pomíjejícnosti srdce mé uchvátila, palčivá bolest k hlavě mé plížila se. Sen kolem mne šuměl a zněla píseň věčného umírání. A já vstal z lože, natrhal modrých zvonků i bílých, sladce vonících orchideí a trochu zrosené nádhery luční na ubohé své srdce kladl jsem tiše – a spolu kladl jsem své květy na tisíc trpících srdcí v polosnu bolestném se zmítajících. Jiní jim pěli boje o žití píseň tvrdou a krutou a volali k nim: Ó buďte tvrdi a zoceleni! Ale já vzal jich srdce jak byla – měkce a něhyplně jak květiny, jež tvořily prsty duchů, křehké a vonné a pomíjející. A nelál jsem jim, že touží slyšet jinou, něžnou a plachou a pomíjející ubohou, vonnou píseň – a zpíval jsem jim svou píseň v stříbrném šeru mlžného rána.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

921. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  2. Bouquety podzimní. (Otto Gulon)
  3. Co hoch jsem básník byl já citlivý a slabý, (Zikmund Winter)
  4. Podzimní večer. (František Taufer)
  5. ČIŽBA (Otokar Březina)
  6. PÍSNĚ Z CIZÍCH KRAJŮ. (Ludvík Lošťák)
  7. PUNKVA. (František Taufer)
  8. CO V NEBE PATŘÍ (Růžena Jesenská)
  9. KRÁLOVNA NADĚJÍ. (Otokar Březina)
  10. Pro mne již nevzchází jaro. ( K. Egor)