ZLODĚJ.
Leskne se přede mnou ta malá skříňka,
leskne se,
světlo ji hladí průzračnými prsty,
třpytivou.
Leskne se, leskne kouzelným svitem,
opojujícím.
Hra světla
mne dráždí
tajemnými tóny měkkými
a poutá
mé oči
zvláštním souladem.
Nemohu
odolat’
jejímu lesku,
silnému, plnému
duhově snivému lesku;
drobnými vlnkami paprsků hladí mé nervy,
šeptá jim tlumeně znějící akordy tiché,
lahodného podráždění,
které mi probíhá tělem, žilami protéká s šumem,
vzněcuje v duši mé plamen, živený myšlenek vůní,
plamen fosforový.
26
Ta malá skříňka s oním zvláštním leskem,
ta musí býti má!
Blíž a blíže mne táhne,
omamuje smysly,
nevidím již nic,
jenom její lesk.
Paprsky mi bledé
jako tenké nitky
opřádají pavučinou chtění
sítnici;
táhnou mne blíže
nezdolnou silou,
bez ustání,
na klávesách duše
hrají melodie
v bílých souzvucích.
Všecko zvolna splývá
v bílý souzvuk,
leskle bílý souzvuk,
souzvuk molový,
slyším jasný tón a.
A – a – a.
Ta skříňka – –
A – a – a.
27