PARALYSA.
Blíží se.
Zvolna se blíží.
Vidím ji v mlžných parách,
s úsvitem na okno klepá;
zelený úsměv její,
hladící skráně,
vdechuji.
Plní mne děsem,
plní mne slastí,
pocitem rozkoše
unavující.
S chvěním ji čekám,
nemohu snésti
onoho pocitu
vyčerpávání.
Vlažný plamének
nítí mi v lebce,
taví pozvolna
krystaly myšlenek,
hřeje, pálí, dusí. –
A úzkost, zsinalá úzkost
se plazí chodbami mysli
28
a vítá s kahanem vzdechů,
černě plápolajícímplápolajícím,
blížící se návštěvu.
Děsím se!
Poslední okamžik vidím,
přibíhá udýchán ke mně,
slyším jeho dech,
silný dech,
stále silnější,
jako hukot vzdáleného hřmění,
jako mocná bouře v nitru země
ještě sílí. – –
Vlny. –
Obrovské vlny,
jako by těla plazů
se svíjela. –
Sykot,
ječivý sykot – –
poslední stopy mozku
tryskají v žlutavých jiskrách –
nesnesu toho!
Skrývám hlavu –
cítím vlhko,
všude vlhko.
29
Prostor mne děsí –
rukama vrážím
do chladné hmoty.
Vlhko. – –
Kam? – Kam? –
30
OBSAH:
Pasák
Západ
Marné touhy
Les
Usínání
Smutný jinoch
Na vodě
Večer
VE TMÁCH
Strach z osamocení
Vrah
Zloděj
Paralysa
[31]
V. JEDNOTA: BÁSNĚ
UPRAVIL KAREL VANĚK
TISKL MERKUR V PRAZE
E: jf; 2005
[32]