PO VESNICKÉ POUTI.

Vladimír Houdek

Vřískavé tony hudby časem v to mlází z dálky zalétnou, kam – hovoříce tichým hlasem – s děvčaty svými hoši jdou. Van chladný rybník vysílá sem, kde jednotvárnou hudbu svou sbor počal žab. Měsíčním jasem vše kryto, divných stínů hrou. A drsný, ostrý žabí skřek se v taktu v tiché mlází nes’ jak v souhlas bouřných hubiček... Tam jenom časem slabou ránu mníš slyšet. Praskot, jak by kdes srdéčko puklo z marcipánu.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

354. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VEČER. (Karel Babánek)
  2. Výletníci se vrací. (Stanislav Kostka Neumann)
  3. NA KONCI MĚSTA (Antonín Sova)
  4. PO ŽNÍCH. (Adolf Červinka)
  5. ODCHOD BOJOVNÍKA. (Jaroslav Haasz)
  6. Ballada o Andělce. (Antonín Sova)
  7. Na horách. (Emanuel z Čenkova)
  8. Dvě sloky. (Emanuel z Čenkova)
  9. MOTIVY Z BLEDU. (Adolf Bohuslav Dostal)
  10. Šotek z hor. (Emanuel z Čenkova)