Nebylo lásky... Jen vzpomínek pár.
Jakýs blesk přeťal v ráz řeč tvou tak sdílnou,
pronik’ Tvé temno a vznítil Tvůj žár,
srazil Tě slabou na hruď mou vilnou –
nebylo lásky... Jen vzpomínek pár.
Pohřební hody jsme slavili pak,
divokých tanců rej u popelnice!
Časem jen k urně se sklonil Tvůj zrak –
na žhavý popel dopadajíce,
syčely slzy, jež prolil tvůj zrak!
Dohřměl už divoký pohřební kvas,
vířivé tance i chorály táhlé –
jakási ničivá odvaha v ráz
vzpjala se mocně v hrudi mé zpráhlé –
dohřměl už divoký pohřební kvas.
Z jizby Tvé tiché mhou ranní jsem šel
v truchlivém přísvitu zfialovělém;
v hrudi žár podivné síly mi vřel:
s neznámým Sokem kdes potkat se čelem –
v duši žár vražedné síly mi vřel:
Potkávám vyzáblých dělníků řad
se vpadlou tváří a vyhaslým okem,
každý jich kročej jak okovem spjat...
Já bych se potkal rád s barbarským Sokem,
s obrovským Sokem teď bil bych se rád!
Zavřena okna jsou paláců všech,
spící je ticho v nitru všech domů –
komu, jen komu mám zatnouti v spěch
spáry své v hrdlo – oh, komu, jen komu?
Zavřeny brány jsou paláců všech!
Po krvi plápolá žízně mé žeh,
dláždění skropit bych rudým chtěl tokem –
zastřena okna jsou paláců všech.
Já bych se potkal rád s barbarským Sokem –
po krvi plápolá žízně mé žeh!