XXIV.

Xaver Dvořák

Úd po údu se, Lásko má, Ti vzdává, jak Ty se’s na kříži též pro mne vzdal, ta hořkost posud ve mně neustává, že pozdě tak jsem Tebe miloval. Vše zmizelo, co dychtil jsem: čest, sláva, vše rozkoše, a není po nich žal, výš, vím, teď roste žádost moje žhavá až k závrati, kam let jsem rozepial. A jako šílenstvím se směji v plese a jásám, sotva srdce moje snese, jež prýští v ně, ó pohnutí. To konec můj v tom svrchovaném opojení Tvé Lásky, krom Tebe kde nic už není, s tou zemru jako s písní labutí.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

839. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. POHŘEBNÍ TANCE. (Vladimír Houdek)
  2. 30. Slunce, svítíš v dáli, (Jaromír Březanovský)
  3. PÍSEŇ (Rudolf Medek)
  4. Písně svatební. (Milan Fučík)
  5. Čtyři písně mé mladé milence. (Otto Gulon)
  6. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  7. Bouquety podzimní. (Otto Gulon)
  8. NÁVRAT. (Adolf Červinka)
  9. PÍSNĚ KE CHVÁLE DÍVČÍHO TĚLA. (František Taufer)
  10. RAPSÓDIE (Jaroslav Vrchlický)