28. 10. 1922
Dny sychravé a smutné jsou
a spadlé listy větry odnesou.
A máme-li být k sobě upřímní:
náš svátek národní je svátek podzimní.
Dny sychravé a smutné jsou
a spadlé listy větry odnesou.
A slyšíš stesky kol a slyšíš spory.
Náš svátek národní dni blízký Bílé Hory.
Nač bát se podzimu, když přijde jaro zas,
a nač se mlhy bát, když vzejde slunce jas?
I když nám srdce časem bolest svírá:
umírá člověk, národ neumírá.
A nač se báti stínu Bílé Hory,
když na Tobě, by vyléčil se chorý?
Minulost těžká ať nás nemučí.
Dík budiž neštěstí, jež poučí.
11
K těm promluví-li, kdož dřív neslyšeli,
dík budiž neštěstí, dík budiž nepříteli.
Dík bloudění, když čerpá z něho zrak.
To není soumrak; je to pouze mrak.
12