Víra.
Vám všem, již z našeho potu
své radovánky máte,
v nevědomosti dřímotu
mocí nás kolébáte –
my rceme, že se nezdaří
ducha nám tím zlomiti:
lepšího bytí k oltáři
my obětujem žití.
A víra v pokrok sílí nás
v boji tom tmy a světla,
když ve štvaní náš prchá čas
a když reakce metla
se k oblakům pne sebe výš,
chtíc slunce zastíniti –
přes tu mocnou překážek tíž
chcem a budem žíti.
Žíti! A ne jen živořit
bez práv a v samém hladu;
novou dobu chcem utvořit,
jaká nemá příkladů –
a když dnešní prohnilý svět
v kalu se vlastním sřítí,
na rumu jeho lidstva květ
my vychováme k žití.