Vlastenec.

František Cajthaml-Liberté

Vlastenec.
Zrodil se v prostřed chudoby kdes v sklepním bytě – otec zoufal, že přibylo již osmé dítě. Že z něho bude pán, v krátku bylo viděti: neb sám chtěl vždy se dřív najíst než druhé děti. Tucet roků černý chléb ctil jako lahůdku, jejž v rychlých dávkách podával svému žaludku, který přečasto s jazykem dělával vzdory, 13 když matka v poledne, večer, dala brambory. Však starší bratři dospěli – bída zmizela a jemu se nová dráha též otevřela, když jeho buclatá sestra na tučné faře začala pečovat o blaho pana faráře. A farářovou přímluvou, bez velké práce, studie mu umožnila pěkná nadace. A že vždycky k profesorům býval zdvořilý, bez lámání hlavy se mu zkoušky zdařily. Jako advokát úrodu z lidské hlouposti klidil, až si dopomohl k zemské vážnosti. Arci, k národním účelům časem zlatku dal – a za to ovšem dar jeho v novinách vždy stál. Skutky ty nemohly zůstat snad bez odměny, za poslance v slavných volbách byl on zvolený. Uměl mluvit oposičně, radikálně hrát, a různé placené funkce obětavě brát. Nyní došel vrchol slávy, chloubou lidu je, 14 když vlasť hájí, na punktace hrozně hromuje. Žádná oběť nepřivede jej do rozpaků – neboť zatím si zakoupil deset činžáků.