ZAPOMENUTÁ

Beneš Grünwald

Nekvete a ani nikdy nevykvetla. Nevybylo na ni dosti světla. Od všech časů byla lupení jen prosté, jehož mezi travou dosti všude roste. Upravuje měkčí cestu lidem, po níž oni s klidem chodí jinam, nemyslíce na ni. S odevzdaností tak prostou zvyklá je, že na zvuk jeden odpoví i druhý vedle, na mysl jí nepřipadne ani, že i pro ni na rtech lidských slova rostou. Jakou tajnou muku působí jí odpověď, když tak těžko mění slov svých drobnou měď za zvonivé stříbro cizích zvuků! Když své tělo v lože vkládá k odpočinku, vždy se všecka zhroutí, a to k dlani dlaň si tiskne ráda, nemajíc tu v světě koho jimi obejmouti.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

377. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z DENNÍKU BÁSNÍKOVA. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Na zákoutí hřbitova. (Jan Evangelista Nečas)
  3. FRANTIŠEK ŠEBELE. (Karel Mašek)
  4. NAD ČERSTVÝMI HROBY. (Jan Červenka)
  5. PRACH. (J. B. Polom)
  6. TURNIKET. (Josef Lukavský)
  7. MOTIV HŘBITOVNÍ. (Emanuel z Čenkova)
  8. Naděje. (Antonín Klášterský)
  9. Tma jak v hrobě, v němžto u vidění (Jan Neruda)
  10. II. Jak druhdy vavříny a kvítí, (Jaroslav Vrchlický)