IDYLLA NA MOŘI.
[3]
Kých Poseidon, až okeán se třás
a Nereidek hned štěbetavý hlas
mu volá vstříc: nu, dej ti pánbů zdraví
a jak ti, táto, tráví?
A mořský delfín švihl ocasem:
buď, Poseidone, zdráv ve živlu svém.
I Triton breptl svižném po úklonku:
buď zdráv, náš Poseidonku!
A drobných tvorů šťastný slyšet smích:
náš dobrý pánbů nehorázně kých.
Sto hlasů volá: zdráv buď na století!
– I děkuju vám, děti!
Já myslím, že mi v moři dobře jest
a tíhu vlády lehce mohu nést,
jen když mám z rána trochu jasné zoře
a moře mám, och, moře!
Břeh jeden květ a vzduch je samý jas,
má říše plna roztodivných krás,
i žaludek se pomaloučku lepší –
ej, hepší, hepší, hepší!
5