BERNARD ŽÁR (21)

Petr Bezruč

BERNARD ŽÁR (21)
Z Frydku je Bernard Žár. Proto svůj zapírá národ – Bernard Žor. Má rád svoji ženu, má rád svoje děti, do kostela chodí a neděle světí, k dobrému vede svůj kmen, dbá, aby prokletých pariů řečí dům nebyl znesvěcen, jí aby nemluvil krom pacholka tvor, tak to poroučí Bernard Žor. Z Frydku je Bernard Žár. Proto svou zapírá matku – Bernard Žor. Když hosti do domu si k hostině pozve, ven z domu s matkou! Ráda se ozve prokletých pariů řečí – Nemluví, neumí lepších řeč lidí, do krve Bernard Žor za ni se stydí – Což věčně žít bude, což věčně znít bude prokletých pariů řeč v domě na rynku, kde cností je sbor a kde je pánem Bernard Žor? Zlý host přišel do domu. Na loži zmítá jím horečka těžká a fantas ho chytá, 47 nadarmo mužové moudří jej léčí, u lože žena a děti mu klečí (na dvoře matička pláče); v horečce prokletých pariů řečí zpovídá, loučí a modlí se chor Bernard Žor! Zvoní a hlaholí Frydecké zvony, do země spouštějí rakev... a řečí panskou modlí se sbor. Kříž řečí panskou lže mrtvého slávu, po skončené pouti tam mdlou složil hlavu Bernard Žor. Kdo v zadu stojí a pláče a klečí u hrobu, pánů když odešel sbor? Tichounko modlí se bázlivým retem matička prokletých pariů řečí, (nemůže jinak, není to vzdor, nemluví jinak, kdo z Bezkyd a z hor!) aby se nevzbudil, nehněval v hrobě její syn dřímající Bernard Žor. 48

Básně v knize Slezské písně: