LIGOTKA KAMERALNA

Petr Bezruč

LIGOTKA KAMERALNA
Viděls voje poražené na pochodu ustupovat? Temnou nocí strážné ohně, bázlivé a teskné ohně, jako ruce fosforové spínají se v tiché prosbě, jak bludičky po močálech, jak horníků světla v dolech. Bože, už je tomu dávno, už to ani pravda není: Pod Godulou v zimní noci mrzl jsem při strážném ohni: díval jsem se ku Těšínu, cítil jsem jak kdosi z Bezkyd, velký, mocný, potměšilý, dívá se na naše ohně: Brzo uhnou, brzo shasnou? Zpomněl jsem si, na Moravě světlá voda v černou padá. Dvě hodiny kde se sešly jižně tiché město leží. Podávám vám z dálky ruku, stejná ruka vás tam bije, tak jak u nás po Bezkydech. Bože, co jsem chodil světem, jedna zášť mým srdcem táhla, [58] jeden odpor dýchal duší: jsi-li z mojí domoviny, rozumíš mi, nenávidět jak já budeš celý život... Do ciziny odešel jsem, pryč jsem uhnul od praporu, jak přede mnou tisíc jiných. A teď směšné písně zpívám, naříká to v mojí duši: proč jsi uhnul od korouhve? Po letech jsem přišel zpátky; ticho v noci jak sběh špatný zas jsem stanul pod Godulou. Kde jsou naše strážné ohně? Rozhlížím se, tam na západ, tam na západ v Dobraticích blýskají se dlouhou nocí jak bludičky po bařinách, jak horníků světla v dolech, jako ruce fosforové nesmělé a teskné ohně. Ještě žijem v Dobraticích? 59

Básně v knize Slezské písně: