Za lodí s vlajkou Francie.
Nuž plavci, každý veslo v dlaň,
kol zuří bouře jako saň,
zahalen obzor celý tmou
a vlny mocně výš se dmou,
zběsile moře ječí, řve,
na život smrt se s vámi rve.
Na břehu v dáli rodná chýš,
v ní lože prosté, stůl a kříž,
v okénku žena zvedá zrak,
na moři hledá lodě vrak,
před chýší dětí vašich tlum
zří s tichou prosbou k nebesům.
Důvěřuj každý v osud svůj,
do víru statně zavesluj,
34
rozmachem smělým loď žeň v před,
upřený v blesky maje hled,
rozmachem smělým loď žeň dál,
byť marným boj se s živlem zdál.
A vlna veslo i když v půl
rozlomí jako slabou hůl,
buď každý bázně, strachu prost,
vždyť máte vesel nových dost,
ba i když v moře smeten druhdruh,
odvážných plavců je tu kruh.
Stožáru světlo dokud plá,
jak třeba hvězda malá mdlá,
dokavad jeho bledý jas
vám divý vítr neuhas’neuhas’,
s nadějí k cíli zřete jen,
že zjeví břeh se v jasný den.
35