NÁVRAT DO MĚSTA

Marie Calma

NÁVRAT DO MĚSTA
Nad městem válí se kouř a prach, ulice těžké jsou hříchem, z průjezdu zazněl opilců tlach, rudé rty naběhly smíchem. Půjdeš-li v pravo, či v levo se dáš, v bludiště smutku zapadáš. Duše tvá brzy se uleká, všeho je líto ti, a nejvíc člověka, radosti jeho, jež není bez kazu, podoby, stvořené k božímu obrazu. Kde je tu radost, kde jeho cena, couváš, místo abys dále šel. Město se ti hodilo na hlavu, na srdce, na ramena, hledáš – a nic jsi nenašel. Lidé ti připadají ubití, na kříž starostí přibití, plaché pohledy mají, nežijí, stůňou a umírají. 79 I městské sady jsou neduživé, květiny mají pohledy tklivé, stromy větve do mlhy rozpínají, trávníky svěže se nezelenají. Nikde není dost prostoru, aby bylo možno se zahledět a zamilovat do širého obzoru. Kdo si ta města vymyslel k hrůze lidí, kde člověk člověka nenávidí, kde duše i dům jsou obehnány stěnou, a ulicí, vyděděnou z krásy a dobroty, je tak daleko ku prahu štěstí, kde nikde na náměstí není toho uspokojení, jež ti příroda dá, když se probouzí do dne, nebo ve tmu noci se propadá. Za živa hrobky domů tě pohřbily a ty bys unikl rád, kdyby bylo možno pomyslet na návrat. 80 Tam venku jsi byl Člověkem a tady jsi jedním z nich, jedním z těch listů uvadlých, jež těší se svým útěkem, když vítr plení v pních. Však zatím jsi jen v prachu červ v té vřavě kypící – a bičem zmrskán každý nerv svištící ulicí. 81
Básně v knize Večery:
  1. Kudy chodíš, kudy bloudíš?
  2. Už zase šero?
  3. Umlká město – přichází noc –
  4. Stále tvé city, ženo,
  5. Odkud ten vysoký zvuk?
  6. Dva lidé,
  7. Uplyne život, uplyne do věčnosti
  8. Slunce zapadá.
  9. V létě se lépe smutek unese.
  10. Je večer. Čekám vás.
  11. Zapadly dveře u domu,
  12. Kdybys teď přišel k mým dveřím,
  13. Ten zelený soumrak lesní...
  14. Tak jsi se, člověče boží, do světa rozletěl,
  15. Přízraku, lásko,
  16. Co písní vyhraje vítr na podzimních stromech!
  17. Ty tam jsou nádherné horské večery.
  18. Dnes nic pěkného jsi mně nepovídal –
  19. Šel život, rozžal na tisíce svic
  20. A nevím proč, vždy stejný obraz zřím.
  21. Někdo mně rozžehl světlo
  22. My se tak dobře, tak předobře známe, smrti,
  23. A není srdce v širém prostoru,
  24. Bolest a smutek v sen mne uspává,
  25. Žít s drahým člověkem vždy neznamená
  26. Bylas v mém náručí chtivá a žhavá
  27. Nemluv, nic neříkej
  28. Jsem ještě zde,
  29. K nám smutek vždy si popílí,
  30. Tělo mé nedotýkané,
  31. Zas se dnes ve mně prochází
  32. A vy že nejste vášnivý člověk?
  33. Co mluví ze mne?
  34. Tedy přece nějaký úkol,
  35. Kdos přiškrtil tě,
  36. Rozbilo se jedno srdce,
  37. A kdybych uměla čarovat,
  38. Kupte si mír!
  39. Sklenici vody,
  40. Připadám si – ruce mám –
  41. Čtyři byli, všichni moji byli,
  42. Holčičko moje zlatá...
  43. Trochu stříbra do vlasu,
  44. Slepičko kvokající,
  45. Již nesním o světě!
  46. Bože můj,
  47. Můj bezejmenný smutku,
  48. Sluchátko zvedám...
  49. Tak je mi v životě...
  50. Svou krásnou cestu, kdo by neměl ji,
  51. Žilo se, žilo,
  52. Jed nevraždí tak rychle člověka
  53. Tu vzpomínku ti ještě odkazuji
  54. NÁVRAT DO MĚSTA
  55. ULICE
  56. STARÉ DOMY
  57. VDOVEC
  58. OPILCOVA ŽENA
  59. LOUČENÍ NA FRONTĚ
  60. SMUTNÁ MILENKA
  61. KU PŘEDU!
  62. VZDÁLENÁ MILÁ
  63. HAMLETOVA KLETBA
  64. VÁLEČNÁ BALADA
  65. STRMĚ, DO SAMOTY
  66. OBRÁZEK Z PROMENÁDY
  67. HOLČIČKA