Hrady.

Karel Babánek

Na skále stojí starý hrad ve smutku rozvalin. Jak mraky táhnou oblohou, jich na zem padá stín. Já smutné doby smutný syn jdu s dumnou písní svou. A zavaleno kamením je staré nádvoří. Zdi sesuté a omšené to ke mně hovoří: – Jsou srdce lidská z kamene a láskou nevzhoří. – My v pozdní časy trčíme tu mlčky z jiných dob, jak památníky omšené nad zašlé slávy hrob. Jsou křivdy ještě nemstěné, a srdce plná mdlob. Do kraje sšeřeného zří cize pustý hrad. Stráž věrná na pomezí před věky v hrob šla spat. Však v noci temné stíny na hradním cimbuří od hranic úzkostlivě do spící země zří. Nad řekou hrad ční k nebi, zarůstá bejlím zeď, a v temné jeho věži tam hnízdí sovy teď. Sní o slávě a boji a hlučném veselí, o smutných očích paní, jež v dálku hleděly.

Patří do shluku

dalekost, zpěvec, jinoch, toužebnost, harfa, háj, provívat, zavívat, lůno, oudolí

555. báseň z celkových 564

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 7. Temno kol – jen tam skrz mlhu (Václav Bolemír Nebeský)
  2. MNÍCH. (Karel Hynek Mácha)
  3. DĚVA OPUŠTĚNÁ. (Václav Věnceslav Ráb)
  4. TÁBOR. (Otakar Červinka)
  5. Borsa. (Jan Slavomír Tomíček)
  6. Horimírův skok. (František Jaromír Rubeš)
  7. None (Václav Vojáček)
  8. POVOLÁNÍ. (Karel Sabina)
  9. HROBKA KRÁLŮ A KNÍŽAT ČESKÝCH. (Karel Hynek Mácha)
  10. ŽIVOTA POUT. (Karel Sabina)