Hrady.

Karel Babánek

Hrady.
I. I.
 Na skále stojí starý hrad ve smutku rozvalin. Jak mraky táhnou oblohou, jich na zem padá stín. Já smutné doby smutný syn jdu s dumnou písní svou. A zavaleno kamením je staré nádvoří. Zdi sesuté a omšené to ke mně hovoří: – Jsou srdce lidská z kamene a láskou nevzhoří. – My v pozdní časy trčíme tu mlčky z jiných dob, jak památníky omšené nad zašlé slávy hrob. Jsou křivdy ještě nemstěné, a srdce plná mdlob. II. II.
 Do kraje sšeřeného zří cize pustý hrad. Stráž věrná na pomezí před věky v hrob šla spat. 23 Však v noci temné stíny na hradním cimbuří,cimbuří od hranic úzkostlivě do spící země zří. III. III.
 Nad řekou hrad ční k nebi, zarůstá bejlím zeď, a v temné jeho věži tam hnízdí sovy teď. Sní o slávě a boji a hlučném veselí, o smutných očích paní, jež v dálku hleděly. 24 Je pozdní večer, první máj, večerní máj – je lásky čas; hrdliččin zve ku lásce hlas: „Hynku! – Viléme! – Jarmilo! K. H. Mácha.
Básně v knize České melodie:
  1. Píseň kolovratu.
  2. Za pohádkou.
  3. Národní píseň.
  4. Nad Prahou.
  5. Královský hrad.
  6. Pražské zvony.
  7. Dóm v noci.
  8. Hrady.
  9. Nad modravými lesy
  10. Vzpomene srdce rádo si.
  11. A roky jdou a mizí,
  12. Hlas kukačky zní strání,
  13. Probuzení.
  14. 6. červenec.
  15. Lipany.
  16. Blaník.
  17. Bílá Hora.
  18. Růžový palouček.
  19. Na Řipu.
  20. Rodná hrouda.
  21. Štěstí, zlatý pták.
  22. Osiřelo dítě.
  23. Letní noc, nebe plné hvězd,
  24. Ballada jarní noci.
  25. Vodník, stařeček.