Nad Prahou.

Karel Babánek

Nad Prahou.
Jdu nocí. Jak přízrak dóm k nebi ční z minulých dob, a bývalé slávy jak zamlklý hrob. A na město dole jak hledím přes zámeckou zeď, stesk náhlý a divný mne přepadl teď. Hle, pohádka zkamenělá jak, střech bizarní směs ve měsíčním svitu tkví nehybně dnes. A za řekou v mlhách a kouři, tam jiných už dní spí znavené město a neklidně sní. 19