Probuzení.

Karel Babánek

Probuzení.
I. I.
A mrtvý vstal, jenž spal tak dlouho, a cizí je mu tento svět. – Proč ze sna jste mne probudili?... A zadumán zří smutně zpět.
A vzpomíná, a žít se nechce; na zašlou slávu myslí jen. – Proč ze sna jste mne probudili, když sladce snil jsem slavný sen?... A bez rady, sláb, v roztesknění, tak životem jde probuzen. Hle, v těle chabé srdce bije a víčka ještě tíží sen!
II. II.
Doškové střechy chaloupek, okénka nízká. Vesnička bílá v stromoví srdci tak blízká.
Kaplánka. Srdce vznícené. Tolik v něm lásky je skryto. Odešly duše vzrušené. Líto je, líto. 29 Odešly. Smutno v zemi je. Na horách blýská. Úzko je. Tmí se. Bože můj! Stýská se, stýská. 30