A roky jdou a mizí,

Karel Babánek

A roky jdou a mizí, A roky jdou a mizí,
člověk jde k hrobu tmám; do dálky nedohledné sluch marně napínám.
Dál člověk pouta nese, okovů slyším chřest i steny těch, kdo klesli už podle žití cest. A marně napínám sluch za hory, za vody; kdes’ v dáli nezní ještě tam píseň svobody. 27 Nekamenujte proroků, neb pěvci jsou jak ptáci: kdo hodil po nich kamene k těm víc se nenavrací. V. Hálek.