Na Řipu.

Karel Babánek

Na Řipu.
I. I.
Tak stojím tu a v zamlčení, a rodné země slyším dech – já přišel sem, bych kouzlo tiché deskových v srdce zavřel střech.
Pod vlídným nebem šíré lány, a žlutavý se vlní klas – večerní nebe, před klekáním, křepelky z polí slyším hlas. Přes času hrob tak rád a vděčně já ruku stisknout chtěl bych těm, kdo tolik, tolik rádi měli svou rodnou zem, svou rodnou zem.
II. II.
Pod zasmušilé nebe mě touha vedla sem, v den podzimní a truchlý popatřit v českou zem.
Daleko na obzoru, přes lesklý tří řek pás, modravé české hory, já viděti chtěl vás. 37 A mlha padá, hory modravé mizí v ní, ta celou kryje zemi jak rubáš pohřební.
III. III.
Já dlouho v zamyšlení do dáli ještě zřel, a bolestně jsem toužil, skrz mlhy zříti chtěl.
A zdálo se mi, nový že svítá zlatý den, a modravé zas nebe ze kalných mlhy pěn. Jak mlhy rozplývaly, já nový viděl svět, a slunce smavé zřel jsem vycházet příštích let. 38