AMENOFIS.
„Pryč s bohy všemi, jak jsou v říši ctěni,
pryč se všemi, jen Ra je všeho pán;
jen slunce všemu vládne, jiných není,
jen jeden chrám má: nebes modrý stan!
Co Osirisi jsi? Co Nic, jen stíny!
Co Nebthi jest, co Set a co je Har?
Co Apis býk, co krokodil ten líný,
jež každý člověk přivést může v zmar?
Ty bohy všecky? Pryč, jich sochy zničte!
Jen jeden silný, veliký je bůh,
jej uznejte a všude ctít jej cvičte,
on řídí vše, v něm všeho tvorstva vzruch!
Ó, slunce, slunce, bože všemohoucí,
jenž vládneš vším, voď život náš i říš,
vždyť život jest tvé políbení vroucí,
jím lid i země k žití probouzíš! –“
7
„To, králi, klam, věz, zbořeny jsou Theby,
lid vítězí, ty v boji podlehneš,
zlá černá Hatar nekraluje v nebi –
ne k slunci, spíše k věčné noci lneš!
Jsi králem teď a ničím nedotknutý
tvůj život jest, leč přijde brzy den,
že umřeš, leč než v hrob tě dáme dutý,
před lidem budeš krutě odsouzen.
My z pamětí tě lidstva vymýtíme
a jména tvého nebude znát zem,
Tvé sochy z dřeva všecky zapálíme
a z kovu jméno tvoje vydlabem!
Nic z památky tvé nezůstane v světě,
jak kdybys nebyl ani narozen,
a z nápisů tvých s jménem v mnohé větě,
tvůj hříšný podpis musí navždy ven!“
„Ej buď si, buď! Leč slunce přec je bohem,
všech větší bohů, jež jste chtěli spíš,
jen pravdu hlásím účinnější mnohem.
Ctít slunce přikazuji! Jděte již! –“
A rozprchli se kněží bouřit lidi....lidi...
A když král umřel, vykonán byl soud.
Po celé zemi mstivost kněží slídí
a Apisa, jak dřív, ctil hloupý bloud.
8
A přišla doba nová, silou světla
zas jméno krále přišlo náhle v jev
a staré bohy doba ve prach smetla
a posměchem je lstivých kněží hněv. –
9