URIEL DA COSTA.
Stará židovská obec v Amsterodamě
dostala poctou převzácného hosta,
je kanovník to v Lisabonském chráměchrámě,
příznivec její, Uriel da Costa.
Žid tajný, vždycky vlídně k nim se choval,
ač za zbožného katolíka platí,
přec z Portugalska sám se vystěhoval
a poznovu chce dát se obřezati.
Jestiť mu klamem bible zákon nový,
jen v starý zákon věří ještě z části,
čímž co den, stále nevlídnými slovy
se proti němu zmáhá hněv a záští.
Byl židem dřív, leč jezovitův mocí
stal křesťanem se, ba i knězem záhy
a přemýšlí a badá dnem i nocí
a zkoumá věr těch náboženské dráhy.
44
Chce jak dřív židem být zas v obci židů,
chce odpřisáhnout vše, co činil prve,
a dotvrdit, co vyzná v duše klidu
hned při obřízce pečetí své krve.
Je veden v synagogu v židů davu
v ornátě kanovníka s zbožnou myslí,
na prsa krásnou skloněnu má hlavu
a přes tvář bledou černé vlasy svisly.
– ,Rci,‘ starší rabín dí: ,než vykonáme,
co k přestoupení k nám tě zase vedlo?‘
– „Co přesvědčením všickni v srdci máme,
nechť oko jistotou to neprohlédlo!“
– ,Aj, věříš nyní v slova bible naší?‘
– „Tak jest, jsouť snesena v ní boží slova
i jeho proroků, leč to mne plaší,
že porušena v ní zvěst Mojžíšova!
Že rabíni k ní znešvařili víru,
svou tradicí a porůzným svým žvastem,
jež nepovedou lidstvo k zřídlu míru,
což teprv k Bohu a nadvěkým slastem!“
– ,Ty klameš se!‘ – „Nuž mluvte, v lži kde tonu?
Bible se odkloňuje stále všady
od Mojžíše a jeho od zákonů;
jsouť vašich starých rabínů to řády.
45
Rabínské zákony v ní zlým jsou tmelem,
čím je jich víc, tím klamáni jste více –
já rabínských jsem mluvků nepřítelem
a proto odstupuji od tradice.
A v Talmud nevěřím, jej nenávidím,
tlach, výmysl to lstivých talmudistů,
za výklady těch ztřeštěnců se stydím;
jeť snůška klamů na každém v něm listu.“
– ,Tož křesťanem jsi přec; k nám šels jen klamně!‘
– „Ne; nevěřímť též v nesmrtelnost duší!“
– ,Tos kacířem! A římskou v Amsterodamě
i víru židů nauky tvé ruší!
Ej, šílené je tvoje přesvědčení,
že jinak zněly věty prorokovy,
že bible čistým božím slovem není,
že stejnou tobě lží jak zákon nový!
Tak židem nejsi, k Římu nechceš státi
a to nám tvrdíš tady smělost v líci,
buď sami můžeme tě potrestati,
buď upálit tě nechat inkvisicí!
Jsi bludař úplný, leč náš jsi nyní,
my toužíme mít ve své obci klidu
a ztrestáme tě, nežli přijdou jiní,
jimž budeš lhát snad, že jsi z krve židů!
46
Leč dej se spálit, domů pospěš hbitě,
zkad přišel jsi, zde lépe nebude ti;
v ukrutnou kletbu všichni proklejí tětě,
než v klasy vymetá tvé ďáblí setí.
Zde v klatbu budeš dán, kde žid je, všude
a vyhnán pryč, pak rci, co počneš sobě?
Tam inkvisice zas tě stíhat bude,
a víš, jak ukrutná je v naší době!
Buď křesťan jsi, neb žid; pak drž, cos řekl
a kráčej vírou určené ti dráhy,
ne abys od jedné se k druhé vlekl
a kolísal jak podvodníků váhy.‘
– „Já setrvám!“ – ,Nuž zde tě nestrpíme,
tys povrhelem židovského rodu,
jen klamati nás chceš, to dobře víme
a k jiné víře vést lid ve zlém svodu.
Ven z víry židovské té vymrskáme
a zhyneš jako vyvrhelec obce!‘
– „Já setrvám!“ – ,Náš lid tvůj odpor zláme.
Nuž, z města vyženeme klamorobce!‘
– „Nuž dobře, učiňte, dřív padnu ale,
než pod vašimi pruty, vlastním studem;
mé ducha zjevení a přemýšlení stálé
vy ubožáci nazýváte bludem?“
47
A mrskán je, jak přání židů chtělo,
a věrní tlačí se, by podíl brali
na trestu Costově, až třesoucí se tělo
do krve zmrskali a rozedrali.
Zas volá velrabína povel krutý:
,Sám mrskej se a za tebou žid každý
ať tě též mrská! Sem ty švižné pruty,
však páchals víc než loupeže a vraždy!
Pak vydáme tě inkvisici svaté
a jejich otcům k radosti a k díku,
ty věrných židů býlí jedovaté,
ty římské církve lstivý pokladníku!
U obou hřešil jsi, tož trestán přísně
buď tam i církví naší ubohou,
zde vymrskáme z žalářní tě plísně,
tam nechť tě spálí s pouty na nohou!
Největším trestem, víš, je mrskání to,
největším trestem z usvědčených bludů...‘
Leč Costy nebylo těm vůkol líto,
ač „smrt mi dejte,“ prosil v těžkém trudu.
Až sestry syn, jejž krutost hnětla taká,
z lidskosti nad ním silou odhodlanou
té hanby zbavil strýce ubožáka
do srdce vystřelenou ostrou ranou.
48
Vzat jiným biřicem pak Costa k děku
a odnesen je ohně na hranici,
tak padl židem v smír zběsilých vzteků,
a římským kněžím v obět inkvisici!
49