HUS.
Vše věřím, co je v písmě, avšak lépe;
jak chce to Spasitel, ne papež však,
jenž ve všem poslušenství žádá slepé
a před klamy svůj uzavírá zrak.
Na slovech jen, ne na duchu on staví,
má za zjevení Páně lidský klam
a těžkým hříchem poskvrněné hlavy
za tovaryše Krista dává nám.
Kněz má být vzorem čistoty a mravů,
ať papež jest, ať žebravý jen mnich;
či lítý vlk můž’ kázati snad bravu,
když tajně bohopustý koná hřích?
Jak můž ten svátost udělovat platně,
jejž tíží jakýs hrozný hlavní hřích?
Jak může jiné rozhřešovat zdatně
ten, v jehož srdci ďábel vilnost zlíh’?
5
Dle svěcení jen že má k tomu práva?
Ó jaký veliký to bludů blud!
Zda proti bohu hřešit neustává?
Zda bohat má být kněz, či bratr chud?
Zda Kristus odíval se lesklým zlatem,
zda kryl jej nach a zdobil zlatohlav,
když božským vzletem pod chudoby šatem
ved’ k otci svému lidstva bludný dav?
Zda kupčil Spasitel náš s prebendami,
či odpouštěl jen, kdo mu zaplatil?
Ne, ne, to vše jen vaše lstivé klamy
a za nimi sám kníže pekel byl!
Co činil on, seč nejste vy, jen kněží,
on řek’ toť tělo mé, mé bude zas,
ať věky na té minulosti leží,
co řekl on, to neplatí v náš čas.
Nedával oplatku svým při večeři,
chléb lámal jim a z kalicha dal pít,
on děl: Ten spasen je, kdo v Otce mého věří,
a v nebi nechtěl přímluvníků mít.
Tak činit snažím se, jak Kristus káže,
tak čiňte též, to směle volám k vám,
a teď ať katan váš mi ruce sváže,
jsem Kristem posilněn a vytrvám!
6