BASILIUS BOGOMIL.

BASILIUS BOGOMIL.
„Jsi hrozný bludař; Bulharsko se hrozí, co lidu kážeš, zjitřena je říš a tebou šílenci se stali mnozí, car Petr rozhorlen je na tě již! Car Petr káže tobě v této chvíli, bys odvolal, co učíš: hrozný blud; jeť mysl tvoje zmatená a šílí, jen slovem bohat jsi, leč duchem chud! I já carhradský patriarcha – kážu, bys odvolal – i z Dosteru můj druh, tak chce, sic v žalář vrhnu tě a svážu, by poznal se tvůj pobloudilý duch. Bůh pohněván je zběsilým tvým štvaním...“ ,Bůh, který as? Dvé bohů mám a ctím, bůh světla Logos, před tím hlavu skláním, a Satanael že bůh tmy, též vím. 14 Vím, Logos nebe stvořil, Anděl rusý, a černý Satanael stvořil svět, tož dílo černého v čas zhynout musí a dílo rusého má věčný vzlet!‘ „Tak zákon neučí, lžím řeč tvá hoví!“ ,Nic starý zákon není, nežli klam, vší víry pramen jest jen zákon nový, jej Spasitel náš stanovil všem sám! On zdánlivě se vtělil v ženu, matku, ne v pravdě však, vždyť ďábel tělo hnět...‘ „Ó bludaři, ká podivná směs zmatku, tak blázen dí, jenž na mysli se splet. Rač modli se, by Pán ti rozum vrátil!“ ,Jen jedna modlitba je: Otče náš, k všem ostatním jsem navždy víru ztratil. Sám modli se, když doposud ji máš!‘ „Pojď, poznej se, my tebe vyučíme, jen zkroušeně se vyznej a buď náš, sic jinak po právu tě umučíme, své hříchy dříve-li nám nevyznáš! Pak zkroušeně jít musíš k přijímání, až poznáš černých hříchů hrozný tlum.“ ,Aj všecka svatost vaše, milí páni, i vaše mše je klam a nerozum!‘ 15 „Žen nenávidíš, zlehčuješ je stále, ač ženat byls. – “, Aj, znal jsem víry zvěst. Kdo zapudil je, věří dokonale, vímť, bezženec jen bohumilým jest.‘ „Sám na sebe jen žaluješ vždy více, čím víc se vyznáváš, víc voláš smrt, slyš, v posled vyzývám tě do třetice, vrať k nám se, pekelný tě stíhá chrt! Pojď! Patriarcha, já, neb biskup družný tě rozhřešením hříchů zbaví běd.“ – ,Jen Bohu vyzná vše duch Pánu služný až přikáže mi biskup můj, náš děd!‘ „Toť děsné manichejské bludy, pope! Slyš, naposled ti velím: odvolej!...“ – ,Ne! Zruměň tělem mým, ty nebes strope...‘ – „Nuž, kate, k sloupu važ a podpal jej! Hleď, kacíři, hleď, zhynout musíš jistě; jak ty, tak nesmí věřit žádný Řek, spěš, odvolej, sic umřeš na tom místě!“ – – ,Ne!‘ – „Nuž sloup hnusný podpal pacholek!“ 16