Srdce básníkovo.

Adolf Heyduk

Jest srdce básníkovo jako strom a má svůj peň a kořeny a sněti, leč není bez nástrah a bez pohrom: hned vonné květy otlukou mu děti, hned lidé listí rvou, hned bouř, když skučí: on kvete však a pučí. A kvete, pučí, napořád, co den, ať rozhněvaná zima hruď mu kruší, ať příval zuří děsně rozkacen, ať sutky zmaru v korunu mu buší, ať úpal zžehá jej, ať vichor mučí, on kvete přec a pučí. A tajemně se vzmáhá každý čas a kvete stálou nadějí a přáním a žalným sněním, rosou vlhkých řas a stálých tužeb stálým odříkáním; a bádáním a záhad mračnou tučí v květ halí se a pučí. A kvete strastí slzou tisícerou a blahem zaniklým jak horský dým, a klamem lákavým a pravdou šerou a ze zlob vrahů hněvem krvavým a štěstím nemožným!... Vždy silou ručí v květ halí se a pučí. –

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

382. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Bez útěchy. (Alois Škampa)
  2. Klamné štěstí. (Adolf Heyduk)
  3. Doslov. (Adolf Heyduk)
  4. Ven! (Adolf Heyduk)
  5. Věrní pěvci. (Adolf Heyduk)
  6. Procitlý svět. (Adolf Heyduk)
  7. Divné dojmy. (Adolf Heyduk)
  8. Ustrašené květy. (Adolf Heyduk)
  9. KRVAVÉ RŮŽE. (Václav Šolc)
  10. Znělky Šumavské. (Adolf Heyduk)