III

Karel Hlaváček

III
To bylo lstivé kirie, jež na večer vsí pustou lkalo, za naše pole, které dlouhou bázní neplodné se stalo – to byla prosba za teplo, jež hlas náš, mdlý a nevyspalý, pro naše ženy chtěl, jež dlouhou bázní neplodné se staly. 9 To bylo lstivé kirie za naše mladé ženy lysé, my za ně denně prosili a štkali, ve tmách plazili se, my bez reptání každým hladem pro ně mřeli ve svém žití – však tímto hladem, Pane, tímto hladem nechtěli jsme mříti! A když pak ve vášnivém náručí nám opět umíraly i ženy poslední, jež dlouhou bázní neplodné se staly, my se zaťatou, mstivou pěstí, se zaťatým, mstivým hledem jsme smýkali tvým jménem, divoce ho ve tmách řvali: že zrovna tuhle vášeň – slyšíš? slyšíš? – v našem těle snědém my udusit a na oltář ti hodit nikdy nedovedem! 10
Básně v knize Mstivá kantiléna:
  1. I
  2. II
  3. III
  4. IV
  5. V
  6. VII
  7. VIII
  8. IX
  9. X
  10. XI
  11. XII