LÉTAVÁ KOLÉBKA
Vidíš ty myšlenky nocí se chvěti,
zářivé, dětské vločky světla?
Planeta bludná vesmírem letí,
snesla se, šikmo zas kosmem vzletla,
kolébka božích dětí.
Jak hejna dotěrných tiplic se tlačí
kolem ní mihavě tlupy,
čekají, bzikají, supí
boží vykladači.
Spadne-li vidina čistá, ryzí
s kolébky, jenjen se mihne,
již v ústech lačných zmizí.
Myšlenka zdárně se zpracuje v břiše,
lidsky se střihne.
Nový bůh do hvězd se vpašuje tiše.
12