MILADA F.
Etheru zjev (a bouří krev),
kněžnou se nese na prvním plese
Milada F.
Kolem ní jepice, galánci z ulice:
pardal, tři tygři, jeden lev;
co růže tváře, co slunce záře,
očima blýská (klarinet výská)
Milada F.
Z náručí do náručí.
Tolika těl oheň, smyslný zpěv.
Tam v koutě sálu medvěd si bručí:
Ach! Ach! mám z tebe strach,
ach jak tě miluji, Milado F.
Je všední konec té baladě:
K ránu již s druhy u vítězné náladě
v pokoutní kavárnu zapadl lev,
medvěd se městem toulal nadšený trochu,
s líbezným úsměvem o synthesi všech hochů
snila Milada F.
27