KLEKÁNÍ LIDSTVA
Zvonilo klekání, zvonilo,
děvčátko po břehu chodilo.
Do vody klekání padalo,
děvčátko pro ně plakalo.
Ach, kterak možno živu být,
když víra šla se utopit?
Zvonila tolik mi staletí,
což možná novou stavěti?
Bez ní? Ne, tolik lahody – !
– Děvčátko spadlo do vody.
13