Ó, POVÍDEJ!

Růžena Jesenská

Ó, povídej mi, povídej cos krásného, jak umíš povídat, když srdce roztaje, bych zapomněla ostří meče strašného, jenž popravil mě, Duše smutná je. A dívej se mi do očí co nejhlouběj’, jak bylo v setkání a bude v loučení, bych síly nabyla. A slib můj tichý měj: tma v nejhvězdnější noc se promění. A sevři ruce mé, by v zmatku zděšeném se zlého nedopustily, a hudbou snův a polibkův a slov o štěstí ztraceném a vráceném a věčném mluv, ó mluv! Je tichá, vroucí noc, a duše smutna je, tvé orchideje zprůsvitněly ve vázách, snad Luna stříbrná své písně zahraje – – a ty rozsvítíš Srdce v duše tmách...

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

953. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  2. Čtyři písně mé mladé milence. (Otto Gulon)
  3. PANDÉMONIUM (Rudolf Medek)
  4. HVĚZDY (Rudolf Medek)
  5. Píseň askety. (Karel Dostál-Lutinov)
  6. Minulost a příští (Otokar Fischer)
  7. ABYS NEVIDĚLA. (František Taufer)
  8. HRA STÍNŮ. (František Taufer)
  9. XVII. Vždy třetí s půlnoci – co, proč mě budí? (František Leubner)
  10. O. Březinovi. (Sigismund Bouška)