Ó, POVÍDEJ!

Růžena Jesenská

Ó, POVÍDEJ!
Ó, povídej mi, povídej cos krásného, jak umíš povídat, když srdce roztaje, bych zapomněla ostří meče strašného, jenž popravil mě, Duše smutná je. A dívej se mi do očí co nejhlouběj’, jak bylo v setkání a bude v loučení, bych síly nabyla. A slib můj tichý měj: tma v nejhvězdnější noc se promění. A sevři ruce mé, by v zmatku zděšeném se zlého nedopustily, a hudbou snův a polibkův a slov o štěstí ztraceném a vráceném a věčném mluv, ó mluv! Je tichá, vroucí noc, a duše smutna je, tvé orchideje zprůsvitněly ve vázách, snad Luna stříbrná své písně zahraje – – a ty rozsvítíš Srdce v duše tmách....tmách... 52