JAK PLULA OBLAKA...

Růžena Jesenská

JAK PLULA OBLAKA...
Jak plula oblaka, jež jediná měls rád, Baudelairův cizinče! A přišly zázraky, podivné soumraky – a jedno slovo vydechnuté tisíckrát, a jitra šedivá s poraženými kmeny, a závrať plná proroctví a drahých pout: tvá láska vtělila se v srdce ženy... Víš, jak jsem řekla ke všem snům a touhám tvým: „Chci.“ A srdce k tomu tlouklo slibem tajemným: „Pohádkou luny tiše po tvém nebi plout.“ A nikdy kouzelnějších oblak nebylo a večerův a zdůvěrnění jasnějších a nocí světějších a nikdy nebe zázračněji nesnilo... než tenkrát v potkání! Ty můj! Chci srdce svého tajemstvím Krásy tebe ještě zahrnout v plamenů symfonie – do zhasnutí jeho... – – – – – – – – – – – – – – – – – – Baudelairův cizinče, až budeš milovat zas jenom oblaka, chci v samotu a noc a chlad pohádkou luny tiše po tvém nebi plout. 8

Básně v knize Hudba plachet: