KLID

Růžena Jesenská

KLID
Vysoký, tichý, nedostupný prostor nade mnou, jak osudy oblaky plují cestou tajemnou, a světy tajemnější v závrati té planou; chci v jistotu jít zítřků s duší odhodlanou. Nesmírnost harmonie nadpozemské, svatý klid kéž přijde do hlubin mých dlouhých nocí zazářit, by stíny odešly, jež táhly se mým žitím, ať v srdci jsoucnost jen chvil velkých, šťastných cítím. Ať sílu k sestupu mám s výšin slunce čarovných, ať oči vidí zázrak Snův, a slzy není v nich, ať hoře z pomíjejícnosti je mi cizím, jak oblak v žhavých sférách rozplyne – ať zmizím. 38