V AZURU

Růžena Jesenská

V AZURU
Azurnou světlostí byl prostor naplněn, modrosti jezer, oblohy a moře, lesův a skrytých květův, očí, jejichž sen jak safírový člun se snesl v moře a plul a plul – by na ostrově Štěstí spočinul. Tyrkysem zářilo kol drahé moře, a výše hvězdná jako studna hořcová, a modrý obzor, přitulený k hoře až k člunu řetěz ocelový uková, by stál a stál a od ostrova Štěstí neplul dál, A stíny zkameněly v modrost tichých stěn s měkkými azurnými záclonami. Ó, byl to modrých, přimhouřených očí sen, vykvetlý z nebe, vynořený z moře? V laskavé samotě být sami – s tajemstvím hluboké a slavné modrosti – Náš stojí člun spoutaný do magických run v modrosti – noci, břehů, končin bez hostí a bez obřadů, do pomněnek skolébán – V náš došel vyvolený svatostan – – sta lety plul – až na ostrově Štěstí spočinul. 44

Básně v knize Hudba plachet: