BALLADA

Růžena Jesenská

BALLADA
Pohřební píseň mezi zahradami a střechami kdes temně naříká, ztlumeně vzdychá, chvíli zaniká a zase plně zahřmí korunami platanů starých. Kde se průvod tají, že nevychází? V křivých uličkách a na pavlačích ženy naslouchají pochodu smutečnímu – jako v snách, též ony zrakem pátrají po původu té písně, jež mne opájí, též ony slyší! A průvod nevychází... Divným ohlasem chvějí se domu zdi, a píseň tišší, tišší, soumraku prozlacena topasem a zadýchána vůní zahrad, ustává – ta záhadná... A průvod nevychází. Jen světel oblačných se vznesla záplava jak skrytých kaditelnic dým, a slunce poslední své růže hází mrtvému Srdci, mrtvému tajemnému Srdci – touhám posledním. 13