PÍSEŇ NA MOŘI

Růžena Jesenská

PÍSEŇ NA MOŘI
Jsme oba trosečníci! Ó, zapal hvězdu na palubě a poplujeme. Vítr burácí a žene vše ztracené a opožděné do noci hluboké a bdící. Pojď blíže, pojď, a na obrubě ztišené lodi budem hovořit a bdít a dlouze do tmy zřít. Do mého srdce dívej se, jak do vln hlubokých a věř své předtuše, neboj se říci, že vejdeš osudné do duše hlubin mých: jsme oba trosečníci. Snad nalezneme cesty rozkvetlé a v dálky daleké, důvěrně zalétlé motýle perleťové a písně! Nalezneme vše ztracené a nenavrácené – žár předvídaný v zbledlé líci, a krásné bouře, které láskou ztišíš. Ó, jděme spolu, jděme! Jsme oba trosečníci. Mou sevři ruku. Srdce slyšíš? Je obzor měděný, a moře burácí, a bude černá noc. Víš, co se nevrací? Víš, co se nevrací? Než bude černá noc a dýchne Smrt – a velké růže snící zprůsvitní západem, mou sevři ruku, poplujem’ nenávratným mořem v hluku bouří a zmatku v tempu potácivé krásy! Jsme oba trosečníci... A spletou naše těla mohutných vln řasy, budeme před Bohem a světem jedno zapadlé v bezdno – světlo uhasínající – 58

Básně v knize Hudba plachet: