NENÍ ODPOVĚDI...

Růžena Jesenská

NENÍ ODPOVĚDI...
Všecko umírá, co zrozeno, a co přišlo, všecko odchází, ještě trochu snův a ekstásí, a vše bude tiše skončeno. Hleděla jsem v hloubku života, do dna rozkoše a bolestí, v propasti, kde hoří temnota, v soumrak Bohů, v půlnoc neštěstí. Viděla jsem srdce plamenná, ctnost a zločin, chladný výpočet, horká gesta, úpadek i vzlet, i jak málo všecko znamená! Na dně duše jako skála ční bolest němá, že tak nutno jít v sen, jenž po objetí nelační, v tmu, z níž nevyplyne luny svit. Jít a tušit svého Slunce zmar, cítit srdce touhu bouřlivou a své víry křehkost děsivou: všecko klásti pod věčné Tmy spár! Není odpovědi v prostoru ani v nitru k tomu, o čem sním, z propastí až k hvězdám nahoru: jenom věčné ticho nade vším. 36