ZAHRADY DRAHÉ

Růžena Jesenská

ZAHRADY DRAHÉ
Zahrady drahé mezi paláci a domy, zálivy ráje pod okny a pod arkýři, kde staletými pohádkami mluví struny a barvy květů věštbami a sliby hýří! Zahrady milované, tajuplné, tiché, kde sotva slyšitelný krok se stává básní, kde sladký Amor pláče s usměvavou Psyché a štkají milenci pod smrků šerou třásní, kde listí padající divné zvěsti šeptá, stráň se zámkem a chrámy kouzlo křivek leptá v oblohy modrost jako přiblížené břehy moří, obětní srdce na keřích jak lampy hoří! K vám město vstupuje se symfonií věží svých a s tajemstvím své divné krásy duchovité a kamenné, tonoucí světel, proměn v zázracích. Co ve vás křídly mává lyrika v stín skryté, co smíchu zmlká za tlesknutím vodotrysků, co slastných šlepějí se ztrácí v pěšin písku, co smutných očí za chorálem zvonů hledí tázavě čekajících jitřních odpovědí, co v harfy korun – věčných písní Láska nastřádá! Je každá duše odcházejíc sama zahrada, ať k nebi vykvete, neb zlatým listím zapadá. 51