SCALA SANTA

SCALA SANTA
Jsou v Římě svaté schody, po nichž Kristus kráčel v hoři v paláci Pilátově: scala santa. Minulost šlépějí božských žhavý řetěz modliteb tam tvoří, v nichž Spasitel se vznáší, utrpení lidských prost. Na prvních stupních tichá víra z tváří oněch zírá, a na posledních horečně žhne připoutaný zrak, – již nic těm duším chvíle vyslyšení nezastírá, jen říci amen, povstat, jít a čekat na zázrak. Ó scala santa, roztoužená k monstrancím až vzhůru, mně zjevuje se v nocech do krvava zoufalých, svět propastí je strašnou, z níž až do azuru se žebřík pne kams’, Bože, v oblast věčných tajů tvých. A přízrak příšerný se mezi nebem zemí houpá, v astrálních sférách mizí, bolest taví srdce v krev: – dav úžasný a hrozný po stopách tvých v závrať stoupá, že smiluješ se, doufá, díla svého nezapřev. Opuštěn člověk hledá svého Stvořitele zjevu... Jsou šílenci to hrůz, neb stíny mrtvých prostorem se tmí? Ó Bože, odhal tvář – ne lhostejnosti, hněvu, leč věčné lásky, kterouž vnukni dole srdcím všem! Viz, Bože, scala santa úděsů: – svět celý kleká!... Stvoř silných duchů majáky pro bouří možnosti, magický strážný oheň rozežhni v nich pro člověka, na věky svatým ecce homo z pout ho vyprosti! 68