V SIXTINSKÉ KAPLI

Růžena Jesenská

V SIXTINSKÉ KAPLI
Smiluj se nade mnou, Bože, podle velkého milosrdenství svého!
V Sixtinské kapli jsme se potkali: byl těžký soumrak, večer života, já viděla přes potopu a pouště do dáli vzkříšené zázraky. Hořela samota sny odvážnými, které tlukot srdce v chorál zmnoží, varhany zněly v temné písně v oblacích jak zvěstování, světlo blesklo v očích tvých, dva prsty spojily se: tvůj a boží. V Sixtinské kapli miserere znělo ponurých žalmů v ono tichou hodinu – ó, vidím dosud boží prst a tvůj, a Tělo, jež Duší stalo se, a do stínu měnlivých oblak, rozvlněných moří plameny srdcí vysvobozených se noří v propasti nebes jako hvězdy v prostor daleký... Kam asi letíme? Jsem volným křídlem tvým, na věky naše duše spojily se božství rozhodnutím osudným – na věky. 65