A CHRÁM NÁŠ DRAHÝ...

Růžena Jesenská

A CHRÁM NÁŠ DRAHÝ...
Vysoké růže u bran chvěly se, a dveře chrámu otevřely se, a my jsme vešli, vešli ztracení těch keřů růží, dveří ve chvění, a co byl sen a byla skutečnost? Nad námi strop jak blankyt rost’ a rost’, a nekonečný onen prostor byl, nás jako hříšníky si podrobil, loď rozstoupla se v loď jak na moři, a stěny byly strmé pohoří, a kříže byly bílé stožáry, a svíčky velkých sluncí požáry, a stíny, kdesi snivé ztlumené, do dálky cesty byly zkřivené... A chrám náš drahý... jenom přelud táh’ po dálném nebi jako v mátohách, ač rudé růže u bran chvěly se a dveře jeho otevřely se, ač čekal nás pro štěstí zásvětí s hostií lásky – žhavou – pečetí... 56